Kapitola 1. – Začátky

 

Vidím to před sebou, jako by to bylo dnes. Je rok 2005 a přede mnou tranzistorové kombo Marshall MG30DFX. Čtyři vestavěné efekty – Reverb, Chorus, Delay, Flanger – jeden potenciometr na volbu celkové intenzity efektu a jeden vstup na footswitch. Footswitch jsem samozřejmě neměl, a i kdybych ho měl, rozhodně nebyl určený na přepínání efektů. O nic nešlo, na cvičení to bylo jedno.

Ale pak přišlo živé hraní. Bylo to dost narychlo a vím, že jsem potřeboval přepínat čistý a zkreslený kanál a navíc mít něco jako boost na sólo. První v pořadí jsem vyřešil elegantně. Došlo mi, že mám sustain pedál ke klávesám, který je taky zakončený na 6,3 jack, a na férovku jsem ho zapojil do zdířky na footswitch. Samozřejmě jsem tehdy neměl ani páru o pojmech jako latching vs. momentary, případně o polaritě.

Fungovalo to. Pochybně, ale fungovalo. Celou dobu hrál zkreslený zvuk, a když jsem držel pedál sešlápnutý, kombo hrálo čistě. Step 1 – done. Step 2 – solo boost. Kombo žádný interní boost nemělo, ovšem můj spolužák měl doma „nějakou krabičku“. Vyřešil jsem to tedy klasickou muzikantskou technikou – zapůjčením! 😀

 

 

Vedlejší produkt této zkušenosti byl, že jsem se naučil jak funguje komprese a headroom aparátu. Aniž bych to tehdy uměl pojmenovat. Zmíněná magická krabička byl Marshall BB-2 Bluesbreaker II. Když jsem ho zapojil do svého pečlivě nakrouceného „parádního“ zkresleného zvuku, zjistil jsem, že to jen vazbí a vůbec nic se nezesiluje. Jakmile jsem ale krabku zapl do čistého kanálu, málem mi hlasitostí explodovala hlava. Měl jsem vyhráno. Naučil jsem se, že aparát, potažmo preamp, má svůj kompresní strop, a když je dosažen, není kam dál zesilovat (efektové smyčky dejme prozatím stranou). Vystoupení jsem odehrál, a i když muselo být velice komické mě sledovat, jak musím při sóle zároveň jednou nohou držet stlačený sustain pedál a zároveň druhou zapínat a vypínat boost, byla to nedocenitelná škola.

 

O rok nebo dva později jsem upgradoval a pořídil si VOX Valvetronix AD60VT. Snil jsem o celolampovém zesilovači, ale prozatím mi to nebylo souzeno, tak jsem se spokojil s iluzí pololampy. Doteď nevím, jestli tam ta 12AX7 v preampu dělala něco podstatného, ale přišlo mi to lepší. A opravdu Valvetronix mi pak vydržel dlouhé roky. A pozor, měl footswitch, který jaksi vágně připomínal pedalboard!

 

 

Kontrolní panel AD60VT byl sestaven poměrně logicky a intuitivně. Představoval pomyslný tok signálu od input jacku vlevo směrem doprava. Samozřejmě pro signal flow jsou vždy pravidla jen orientační a od toho, aby se porušovala, ale člověka to učilo přemýšlet o zvuku. O tom, že signál má jakýsi tok, že články v popředí ovlivňují články následující. Byly tu zastoupeny všechny základní kategorie efektů, různé typy zesilovačů, a vše šlo uložit do 32 bank (!) vyvolatelných footswitchem (8 bank po 4 presetech).

Vždy, když přijde na přetřes téma multiefektů, modelingových aparátů atp., kterých popravdě velkým fanouškem nejsem, snažím se si mimo jiné vzpomenout na toto kombo a na to, co mě naučilo. Jeden ze základních benefitů podobných zařízení.  Začátečník – neználek, který se v našem oblíbeném světě zvuků, efektů a technikálií teprve začíná orientovat, si na multiefektu může krásně vyzkoušet, co různé efekty dělají. Spojit si Pojmy se Zvuky. Já osobně jsem z toho byl dost nadšený a moc mi to dalo. Hrál jsem už v kapele, kde jsme dělali jak covery, tak vlastní tvorbu, a možnost nastavit si vlastní presety s rozdílnými typy a intenzitami zkreslení, různými tempy delayů, charakteristickými efekty pro dané songy – bylo to blaho 🙂 Přesto, že dnes už mám přístup trochu jiný a výrazně víc eklektický, zpětně bych neměnil.

 

Nyní se ale posuňme do roku 2012. Tehdy jsem totiž postavil svůj první opravdový pedalboard.

Hrál jsem tou dobou dost na baskytaru. Vlastně primárně. Zároveň jsem se také stal součástí jedné z českých dnes již doom metalových stálic – kapely Somnus Aeternus. A nově vydané album a související tour si žádalo zvuky!Ústředním prvkem mého tehdejšího rigu byl Class-D zesilovač TC Electronic RH450. Krásných 450 Wattů se třemi presety, kvalitní integrovanou ladičkou (oboje přepínatelné footswitchem) a zabudovaným Spectracomp kompresorem, které se daly sbalit do tašky přes rameno. Na tu dobu unreal. Jak už to tak bývá, mělo to ale háček. RH je skvělá řada skvělých hlav, ale její silnou stránku je hlavně čistý zvuk. Naprosto dokonale pokryje groovey bass lines, kterými jsem tehdy pod vlivem svého oblíbeného MarloweDK strávil hodiny a hodiny, ale na hraní metalu se Somnus to bylo příliš hodné. A to je to poslední, co chcete od metalové baskytary, aby byla hodná!?… Zároveň jsem byl odjakživa velkým fanouškem zvuku zesilovačů Hartke. Na A35 jsem se něco nacvičil a mezi mé oblíbence patřili i lidé jako David Ellefson nebo Billy Sheehan. Jak to ale vše skloubit?

 

 

Přišel jsem na skvělé řešení a pořídil si preamp / DI box Hartke Bass Attack (první edice). Tuto krabičku bych doporučil každému, kdo chce mít Hartke sound v malém balení. Jedná se o DI box s ground liftem a pre/post switchem, který se dá využít i na nahrávání či paralelní zvučení vedle bedny nebo DI ze zesilovače. Zároveň je to opravdu skvělý preamp s dobře posazeným ekvalizérem a možností přimíchat si dle potřeby šikovnou napodobeninu lampové saturace. Díky tomuto řešení jsem mohl mít snadno přenostný zesilovač a v pedalboardu na povel připravený charakter své oblíbené značky. (Pozn. dnes již jsou „mini heads“ úplně běžné a Hartke dělá svou vlastní řadu TX, ale nezapomínejme, že rok 2012 byl ještě středověk 😀 ).

Na hraní doom metalu ovšem „lampově“ nakřáplý basový zvuk nestačí. Dobře – mně nestačil. Hudba Somnus Aeternus je barevná, plná rozličných atmosfér, a to jsem chtěl sledovat i ve zvuku. Proto jsem do pedalboardu zakomponoval ještě dva zásadní efekty.

Chorus – Boss CE-5 a další zkreslení – Digitech Bass Driver.

Miluji chorus na baskytaře, a to hlavně díky lidem jako Simon Gallup (The Cure) a Twiggy Ramirez (Marilyn Manson). O obou z nich je známo, že CE-5 používali. Není to ovšem náhodou. Při používání kytarových efektů na baskytaru je vždy zásadní, aby zároveň nefiltrovaly ze zvuku pryč basy, což žel dělá velké množsví krabek. A přesto, že na kytaru to nemusí vadit, u basy je to problém. CE-5 má ovšem dvojítý potenciometr EQ, kde se dají basy a výšky nastavovat zvlášť (na rozdíl např. od CE-2 nebo CH-1). Takže basy naplno – kde se nekonal žádný cut – a jelo se.

 

 

Digitech Bass Driver je pak levná, obyčejná krabka, která nezní nijak extra dobře. A to je právě její největší síla. Opět obsahuje zásadní prvek každé basové krabice, a to řešení pro mix vstupního a výstupního signálu – v tomhle případě typický blend, takže ztráty basů se obávat nemusíte. Charakter zkreslení se nastavuje pomocí záhadného a přitom skvělého potenciometru Morph. Ten pokrývá hodně široké spektrum zvuků od jemného overdrivu až po synteticky znějící fuzz. Pokud ovšem chcete něco zapnout na post-blackový trsátkový hobl na finální gradaci desetiminutového doomového megasongu – je to přesně toto!

 

Signal flow byl následující:

Baskytara (Musicman Stingray, 1993) -> Digitech Bass Driver -> Boss CE-5 Chorus Ensemble -> Hartke Bass Attack -> TC Electronic RH450 -> Ampeg B410HLF (box)

 

 

Signálová cesta a pořadí krabiček bylo v tomto případě velmi jednoduché. Z aktivní baskytary šel silný signál, který většinu času procházel vypnutým Bass Driverem a chorusem a primárně jel přes neustále zapnutý Bass Attack do čistého zesilovače. Chorus byl v pořadí za Bass Driverem, čili za zkreslením, ale nemělo to žádnou extra váhu, protože oba efekty prakticky nikdy nehrály spolu. CE-5 bylo zapnuté na čisté ambietní pasáže a Bass Driver naopak na metalová zla. Oboje přitom neustále krmilo Bass Attack.

Všechny krabičky byly napájené prozatím jen samostatnými 9V adaptéry. Samotný pedalboard byl lehoučký kufr Kinsman KUPB5 s rozměry 535 x 325 mm a jako patch kabely posloužily sériově vyráběné Adam Hall. Vše se na danou aplikaci v pohodě osvědčilo.

 

Takže takto jsem tedy sestavil svůj první pedalboard v životě. Stále nešlo o nic velkolepého nebo světaborného, ale byl to začátek cesty. Cesty, která, jak se říká, nejspíš nikdy neskončí, ale která je pro mě sama radostí. „I was hooked.“ Miluji ty zvuky, jejich kombinace a nuance. Zároveň také miluji ta malá vítězství ve formě elegantních technických řešení a efektivního space management pod heslem „málo místa, hodně Adidas“.

O tom ale už příště 🙂

V dalším dílu se podíváme na mé první kytarové pedalboardy.