Kapitola 2. – První kytarové pedalboardy

 

Počátkem roku 2013 jsem byl u vzniku kapely, která je doteď velmi určujícím prvkem mého života – založili jsme Painting Memories. To se mimo jiné projevilo i v mé potřebě pořešit kytarové vybavení. V té době jsem se vracel ke kytaře po pár letech strávených převážně hrou na basu a měl jsem tak příjemně svěží pohled na věc. Bylo mi jasné, že přišla doba pořídit celolampový aparát. Volba byla poměrně jasná. Ovlivněn hudbou Stone Sour a osobností Jima Roota jsem zamířil přímou čarou ke značce Orange Amps. Bez většího váhání jsem si pořídil hlavu, která mi vydržela až do tohoto roku a byla mým parťákem na drtivou většinu dosavadní existence Painting – Orange Rockerverb 50 MK I, a k ní uzavřenou matching bednu PPC212, obsahující dva Vintage 30 reproduktory.

Jedná se o dnes již moderní klasiku a Orange variaci na téma high gain. Dva kanály – clean, dirty – s 6v6 koncovými lampami, tube driven reverbem a efektovou smyčkou. Tento aparát mi natolik přirostl k srdci, že se stal stabilní jednotkou mého rigu a základním metrem pro zkoušení jak pedálů, tak kytar na dlouho do budoucna.

 

 

 

Bylo to takové mé interní nepsané pravidlo – Orange = konstanta. Díky tomu jsem se naučil poměrně solidně poznávat příčiny ostatních změn. Kytarové rigy jsou souborem desítek až stovek proměnných, takže není vůbec od věci zvolit si čas od času v tomto kolotoči několik stabilních a neměnných bodů. Pomohou nám se zvukovou orientací.

Přichází tedy otázka. Co potřebuji za efekty?

V minulém blogu jsme naťukli, že je pro muzikanta užitečné spojit si pojmy se zvuky. Vědět, jak rámcově dané efekty zní. V této fázi jsem měl výhodu, že už jsem měl podobnou zkušenost léta za sebou. Pokud jste na tom ovšem jinak – mohu opět vřele doporučit pořídit si levný multiefekt, appku na smartphone, plugin do vašeho DAW – tyto věci často nejsou žádným zvukovým zázrakem, ale ukáží vám, jak se nazývají jednotlivé prvky/efekty, které chcete ve svém zvuku slyšet a aplikovat.

Leitmotivem mého kytarového zvuku jsou tyto kategorie efektů:

  • Clean – čistý, „otevřený“ a dynamický zvuk.
  • Jemný crunch / Mild overdrive – jak skvěle říká jeden můj dobrý známý „aby to hezky drátovalo“ (Zdravím Kverda 😀 ). Ideálně v jedné nebo dvou „barevných“ variantách. Jako kytaristi jsme přece takoví malíři ne? 🙂
  • Výchozí gain sound – zkreslení užívané většinu času. Moje představa byl vždy spíše britský styl gainu, takový Marshall Plexi / JCM 800 na steroidech. Ideálně ale s níže položeným frekvenčním peakem ve středech, např. á la Friedman či právě Orange. Zvuk, který je i při vyšších úrovních gainu temnější a není ostře uječený.
  • Delay – jak bude jasné z následujících řádků a dalších blogů, delay je pro mě jeden ze stěžejních efektů.
  • Reverb – v případě Rockerverbu byl reverb součástí aparátu, ale jen jeden – JEN JEDEN TYP REVERBU!?
  • Modulace a Pitch – prakticky v každé inkarnaci pedalboardu, kterou zde uvidíte, se objevuje nějaká forma modulace, ať již jde o Chorus, Phaser, nebo efekt řešící posun výšky tónu, např. Octaver.
  • Wah Wah – v kapele je mi z legrace vyčítáno, že „kvákadlo“ používám málo. Vyzkoušel jsem jich už poměrně dost. Je to každopádně efekt, se kterým se musí opatrně. Pokud ovšem nejste Kirk Hammet!
  • Solo Boost – jak jste se mohli dočíst minule, otázka solo boostu byla na samém počátku mé „pedalboard journey“ a zůstal jsem jí věrný i nadále. Co je to za epické rockové solo, když se ztrácí ve zbytku kapely a není jak se patří slyšet? 😀
  • Fuzz – první varianty pedalboardů fuzz neobsahovaly. Že tento zvuk miluji, jsem však zjistil také poměrně brzy.

 

Kytarový pedalboard č. 1

Stavba prvního boardu do Painting byla samozřejmě jak jinak než cesta. Efekty jsem sháněl postupně a některé se osvědčily více, některé méně. Paralelně jsem stále hrál a koncertoval na basu, takže zdroje byly omezenější.

Od začátku mi bylo jasné, že budu potřebovat více místa, než u svého basového boardu. Pořídil jsem proto větší variantu kufru Kinsman KUPB8 s rozměry 688 x 296 mm. Byl sice o fous užší, zato výrazně delší. Na fotce níže je první pracovní rozložení pedálů, které jsem měl k dispozici.

 

Datum fotky – 19.04.2013. Pedály zprava: Morley PDW Wah Distortion, Biyang OD-10 Mad Driver Overdrive, MXR ZW38 Zakk Wylde Black Label Chorus, Electro Harmonix Memory Boy Delay, EHX Nano Small Stone Phaser, Johnson TOD9 Tube Overdrive

 

Byl jsem tedy připraven testovat zvuky!

V této době jsem hrál převážně na kytaru Fender Jim Root Stratocaster s aktivními snímači EMG 81 (kobyla) a 60 (krk). Kdo tento nástroj zná, nebo má zkušenost s těmito tradičně metalově laděnými snímači, dovede si představit, jak silný signál z nich vychází. V kombinaci s Rockerverbem a mými tehdejšími určujícími vzory jsem se tedy nijak zvlášť nevěnoval hledání výchozího zkresleného zvuku jinde než v kombinaci kytara-aparát. Respektive, zkoušel jsem to a velmi rychle jsem zjistil, že to není nic, z čeho bych vzhledem k aktivním snímačům profitoval. Jejich charakter je natolik všeprostupující, že s kvalitním high gain aparátem a efektivní prací s volume potenciometrem na kytaře z nich dostanete opravdu několik úrovní zkreslení naráz. Přesto, že jsem velkým fandou Tube Screamer style overdrivů, kam patří jak Johnson TOD9, tak i Biyang OD-10, myšlenku, že budu tvořit jemný crunch zapínáním efektu před čistým kanálem Rockerverbu, jsem po pár zkouškách opustil. Stejný osud potkal i skvělý levný efekt na fotce níže – Carl Martin DC Drive – tato krabice je výborná a nedávno jsem uvažoval, že bych se k ní v současné konfiguraci aparátu vrátil. Jedná se o britsky laděný drive s průběhem gainu od jemného nakřápnutí až po silnou saturaci. Navíc s interní funkcí volume boostu. V danou chvíli to bylo ovšem, podobně jako s TS-ky, nošení dříví do lesa.

 

Datum fotky – 24.04.2013. Signal flow: Biyang OD-10 Mad Driver -> Carl Martin DC Drive -> MXR ZW38 Zakk Wylde Black Label Chorus  -> Biyang AD-10 Time Machine -> Carl Martin Red Repeat

 

Řekněme, že tím jsem vyřešil jednu ze základních otázek. Zbývalo jich přede mnou ale stále dost. Na obou fotkách výše můžete vidět celkem tři Delay pedály – Electro Harmonix Memory Boy, Biyang AD-10 Time Machine, Carl Martin Red Repeat (1. edice). Tyto odstartovaly mé hledání ideálního time-based efektu. Delay (v překladu zpoždění / prodleva) je jako technický prvek základem rovnou několika typů kytarových efektů (např. i Chorusu). Stejnojmenné pedály – Delaye / echa mohou být pak např. pásková, analogová, digitální atd. Ve zkratce jde o to, že delay umí rozličnými elektronickými metodami a součástkami „zkopírovat“ vstupní signál, tuto kopii řízeně opozdit jak co do intervalu, tak do počtu opakování, mnohdy ji i frekvenčně modulovat, a potom poslat dále. Pro laiky – zahrajete tón jen jednou, ale on se přesto ozve několikrát za sebou. (Podobný princip jako při volání do kaňonu.) Různé typy delayů jsou přitom charakteristické různě znějícími opakováními. Např. páskový delay opakování fekvenčně moduluje a mnohdy rozlaďuje. Analogový bucket brigade delay je známý klasickou degradací ve smyslu rostoucí ztráty výšek s každým dalším opakováním. Digitální delay ve své originální formě zase naopak poskytuje opakování jasná a totožná s původním signálem.

 

 

Zvukově jsem dlouhodobě fanouškem spíše delayů, které na opakováních degradují. Tato technická nedokonalost se stala historicky ikonickou a je v mixu kapely skvěle využitelná. Zatímco příliš čistý delay může být snadno a brzy dominantní vůči původnímu signálu, degradující delay dává hráči víc prostoru a při správném nastavení umí krásně mizet do pozadí a fungovat jako zvukové lepidlo mezi kytarou a ostatními nástroji. Kdybych si vybíral ze všech zmíněných typů, nejraději mám variace na analogový bucket brigade delay ideálně s možností modulace. Často se v následujících boardech také objeví prvek dvou delayů – jeden s delší prodlevou mezi opakováními a druhý s opakováními rychlejšími, případně možností Tap Tempa. (Funkce, při které si hráč tempo delaye může operativně nastavit během hry šlapáním na dedikovaný switch). Memory Boy, Red Repeat i Time Machine jsou dobré delaye, každý má ale své výhody i nevýhody. Memory Boy je levnější odvozeninou od slavného Memory Man-u, ale žel jsem se nesžil s typem modulace, kterou poskytuje. Red Repeat a Time Machine jsou si dost podobné, svou funkci plní dobře a za super cenu, ale jsou až moc čisté. Na opakováních mají jen frekvenční výškový roll off a neobsahují žádnou ani přednastavenou modulaci. Nepřišly mi tak moc inspirativní.

Na obou boardech můžete vidět i Electro Harmonix Small Stone a MXR ZW38 Zakk Wylde Black Label Chorus. Tyto efekty jsou zástupci dalších dvou základních kategorií – Phaseru a Chorusu. EHX Small Stone je jeden z těch pokladů našeho řemesla, který je opravdu milován davy. Jeho počátky a předchozí edice sahají až do roku 1974 a spolu se svým vrstevníkem MXR Phase 90 jsou absolutními stálicemi ve světě phaserů. Jejich současné basic varianty přitom stále zůstávají cenově dostupnými. Základem phaseru je série širokopásmových filtrů, které otáčí fázi a při smíchání jejich výstupu s původním signálem pak vzniká charakteristický efekt připomínající zvukový ekvivalent mexické vlny. V praxi je phaser zvukem 70s funku jak na kytaře, tak na klávesách, zároveň jedním z určujících znaků 80s hair metalu s legendárním Eddie Van Halenem v čele a v neposlední řadě i zvukem 90s Korn. Small Stone je stálicí i pro mě. Pokud ho zrovna nepoužívám, věřte, že ho mám někde pečlivě uložený a jeho chvíle opět dřív nebo později přijde.

 

 

Chorus je opět téma na samostatný blog. Z předchozího postu víte, že je to jeden z mých oblíbených efektů na baskytaru. Co se týče kytary, tak jsem si ho v tomto období pouze krátce vyzkoušel a brzy od něj na dlouhá léta upustil. Shodou okolností jsem se k němu ale nedávno nadšeně vrátil. Chorus vychází z podobného základu jako delay. Původní signál se pomocí něj také „zkopíruje“, ovšem jen jednou. Tato kopie se řízeně rozladí a následně přimíchává zpět k původnímu signálu. Vzniká tak v závislosti na nastavení efekt podobný tomu, jako když hrají dva hráči stejný part – nikdy ho nezahrají matematicky totožně co do času či intonace – díky tomu však dochází ke zvukomalebnému frekvenčnímu obohacení. Výsledkem je tak pocitově „širší“ zvuk. Samozřejmě chorus se dá nastavit decentně, tak aby docházelo jen k tomuto widener efektu, případně extrémně a disonančně, jak ho rád používal např. Kurt Cobain. MXR ZW38 je signature pedál Zakka Wylde postavený na bázi známého modrého analogového M234. Jeho výhodou je opět samostatná regulace pro basové a výškové pásmo.

 

 

(Pozn. Kvákadlo Morley PDW Wah Distortion prozatím vynecháme. Vrátím se k němu v souvislosti s jeho nástupci.)

 

Důležité je zmínit, že s vidinou stavby objemného boardu bylo potřeba kvalitně pořešit i napájení efektů. Nekvalitní zdroje mohou velmi často působit zvukové i jiné technické problémy a vyplatí se myslet i na tento aspekt pedalboardu. Na trhu je toho dnes hodně a ne vždy je snadné se v tom vyznat. Je ovšem dobré znát několik základních pojmů jako Napětí, Proud a Polarita a jejich veličiny plus principy značení. Tato znalost a správné napájení efektů vás může ušetřit rozličných technických i zvukových obtíží a udrží vaše krabičky zdravé a v kondici. Přesně proto jsem touto dobou pořídil i izolovaný napáječ BBE Supa-Charger. Prodává se doposud a také mi stále slouží. Už toho v mém případě hodně zažil 🙂 Je to skvělý a spolehlivý základ pedalboardu s osmi galvanicky oddělenými 9V výstupy, z nichž šest se dá přepnout na napětí 12V a další dva na 16V. Přičemž šest z těchto výstupů poskytuje proud 100 mA a zbylé 200 mA. Na určité konkrétní pedály nestačí, obzvlášť na digitální giganty á la Strymon nebo Eventide, na běžné analogové krabičky je to ale osvědčená varianta.

 

 

BBE Supa-Charger

 

 

Příště se podíváme na koncept efektové smyčky a mé první pedalboardy, které ji využívaly. Teaserem budiž jeden z nich:

 

Datum fotky – 14.11.2013