Kapitola 3. – Smyčky a sjednocení konceptu

 

Jak z minulých blogů vyplynulo, počáteční fáze stavby mého prvního kytarového boardu byla hodně o hledání celkového směru respektive konceptu, kterým se chci ubírat. Měl jsem už vyzkoušené a oblíbené kategorie efektů, věděl jsem co cca potřebuji. Bylo to ale všechno? A končí obecně hledání a objevování kytarového gearu jen u seznamu efektů? K čemu je vlastně potřeba nějaký koncept, teorie nebo hlubší technické znalosti?

Může se to zdát druhořadé, nic neřešící, ale není. Koncept, plán a vědomí cíle je naopak to první, co může hráči ušetřit hodně času, případně peněz. Celý kytarový svět a jeho reprezentace na internetových fórech a rozličných portálech je plná otázek na to, co je nejlepší kytara, co nejlepší aparát, pedál, bedna. Mám pro Vás možná novinku. Nic není nejlepší. Takhle to celé vůbec nefunguje a je omyl o tom takhle vůbec přemýšlet. Vše si tím zpravidla jen komplikujeme. Naopak daleko relevantnější a prospěšnější mohou být otázky typu: Čeho chci dosáhnout? Zvukově i funkčně. Jaké vybavení kombinuji? Svědčí mu ta kombinace? Jaké jsou slabé a silné stránky mého rigu?

Jinak řečeno, je užitečné mít nebo postupně formulovat plán.

 

Jednou z věcí, co jsem na začátku neměl vyřešené bylo zapojení pedalboardu vůči zbytku celé kytarové sestavy. Zdá se to logické. Vezmu kytaru a zapojím jí pomocí kabelu do aparátu. Když mám nějaký pedál, zapojím kytaru do vstupu pedálu a z jeho výstupu dalším kabelem zase do aparátu. Když mám takových pedálů pět, propojím je mezi sebou a znovu to pošlu do aparátu. A takhle to bude fungovat pořád. Nebo?

Odpověď na tuto otázku je komplexnější. Kytarový rig musíme brát jako soubor mnoha prvků. Do důsledku každá součástka v každé kytaře, kabelu, pedálu, zesilovači nebo bedně je takovým prvkem. Tyto prvky se vzájemně ovlivňují. Někdy jednosměrně, ale velice často i obousměrně (ovlivňují prvky za sebou, ale i před sebou v signálovém toku). A často i ve chvíli, když jsou samy vypnuté. Celé je to jedna velká složitá elektro-akustická soustava. Stalo se Vám někdy, že jste zapojili nový vysněný pedál ke starému osvědčenému a najednou druhý zmíněný hrál úplně jinak, než dříve? Měl jiný charakter zvuku, barvu, dynamický rozsah – ať už tomu budeme říkat jakkoliv? Toto je ten důvod.

 

 

Přesně proto je důležité uvažovat nad tím, jaké pořadí efektů a způsob celkového zapojení pedalboardu zvolíme, a proč nám zrovna toto vyhovuje nebo nevyhovuje. Např. delay se chová zásadně jinak před zkreslením a za zkreslením, tremolo před delayem jinak než za delayem, wah jinak před fuzzem než za fuzzem atd. A celý pedalboard se chová úplně jinak, jestli je zapojen do čistého nebo zkresleného aparátu.

Je to celé podobné jako moje první zkušenost se solo boostem zapojeným před malým překresleným kombíčkem Marshall. Solo boost hlasitostně nic nedělal. Neměl totiž kam zesilovat (viz. první díl blogu). Stejný princip headroomu – čili pomyslného kompresního stropu funguje prakticky mezi každými dvěma efekty nebo efektem a aparátem. Můžeme si to představit vždy jako jakousi nádobu s vodou, do které přiléváme vody stále více a více. Nádoba má určitý objem a v určitou chvíli nutně přeteče. Tak je to i s pedály a aparáty.

Při stavbě pedalboardu nebo jakéhokoliv složitějšího kytarového rigu je tedy dobré mít na paměti, že pracujeme s hromadou proměnných – součástek, které se oboustranně ovlivňují. Zároveň jsme takovými Jiříky ze Zlatovlásky, kteří se snaží nepřelít – nebo aspoň ne nevědomky.

Dost ale teorie. Co to znamená v praxi?

Nejprve je dobré vědět, kde leží náš hlavní zdroj zkresleného zvuku. Zde existují dvě základní školy – metody.

První a víc oldschool přístup používá čistý nebo opravdu jen jemně zkreslený „nakřáplý“ aparát. Tato metoda je historicky starší. V 50. a 60. a po většinu 70. let neexistovalo nic, co by se z pohledu dnešní doby dalo charakterizovat jako high gain aparát. Většina aparátů byla jednokanálových a víc zkreslení se mimo několika málo ranných pedálů dělalo jednoduše – vyšší hlasitostí. (Opět na toto téma by se dalo psát dlouho a jsou různé výjimky, ale zůstaneme u tématu.)

Takovýto typ aparátu má obzvlášť při výkonu např. 100W opravdu velký headroom a je tedy ideální pro použití s různými typy kreslících krabiček. Jakýkoliv více zkreslený zvuk se v tomto případě dělá typicky v pedalboardu.

Druhý přístup je použití již zkresleného aparátu. Tento má zpravidla více kanálů. Jednak čistý kanál na čisté zvuky a k tomu ještě jeden nebo více kanálů zkreslených. Zkreslení se zde vytváří v předzesilovačové sekci řízeným překreslením různých typů komponentů (např. preampových elektronek). Vícekanálové a high gain aparáty sahají historicky někam do konce 70. let a jsou naprosto typické pro drtivou většinu tvrdší rockové a metalové hudby od 80. let dále. Samozřejmě nemusí nutně znít vždy metalově. Liší se mezi sebou stejně tak barvou zvuku jako i množstvím zkreslení. Pro zjednodušení je to ale funkčně tatáž kategorie.

Tyto aparáty mají na čistém kanálu headroom srovnatelný s jednokanály, ale zkreslený kanál se chová jinak a naprosto specificky. Je to velice často jednoduše řečeno hotový zvuk. Zvolíte si jeho míru zkreslení, ekvalizaci pomocí dostupných korekcí, master hlasitost a tím to může klidně skončit. Velké množství rockových nebo metalových kytaristů hraje jen s kytarou a tímto stylem aparátu. Kanály se přepínají footswitchem a máte vystaráno.

(Pozn. hezký přehledný článek o historii high gain aparátů můžete najít zde.)

Samozřejmě ve světe efektů a kytarového vybavení ale neexistují žádná do kamene vyrytá pravidla. Vše je to krásná velká a složitá hra.

Co je důležité si uvědomit z pohledu stavby pedalboardu je fakt, že vůči těmto dvěma typům aparátů je velmi často potřeba přistupovat rozdílně. V případě čistého aparátu s velkým headroomem můžeme s klidným svědomím zvolit přístup zapojení všeho před aparát. Pořadí může být v podstatě libovolné – závisí, co se Vám líbí za zvuky. Stačí vědět, že je mu potřeba věnovat pozornost a určitě si po vyzkoušení různého zapojení sami vyberete, co Vám sedí nejvíce. Samozřejmě i zde funguje vše popsané výše a i tento model bude mít své problémy, obzvlášť při použití většího množství krabek. Obecně je to ale z hodně pohledů jednodušší setup.

 

Můj Orange Rockerverb spadal do kategorie druhé. Jakožto dvojkanál měl jeden čistý a jeden zkreslený kanál. Aparát je to high gainový a abych přiblížil jeho zvuk těm, kdo ho neznají, první kanál sahal od čistého zvuku po crunch a la AC/DC a druhý kanál začínal mírou zkreslení někde tam, kde první končil a přes škálu krásných rockových zvuků končil až někde v hlubinách stoner metalového bahna, kam se většina jeho uživatelů z pochopitelných důvodů obává vůbec vstoupit 😀

Velice rychle jsem tedy pochopil, jak budou dané věci fungovat. Čistému zvuku bylo vše jedno. Poslal jsem do něj zkreslení, delay, reverb – prakticky cokoliv, a poradil si s tím. Druhý kanál byl o poznání vybíravější. Při nastavení zvuku, který mi vyhovoval, bylo naprosto zbytečné před něj stavět jakékoliv další kreslítko. Jediné, co se mi osvědčilo, byla klasická věc a osvědčená tone shaping metoda Ibanez TS9 Tube Screamer s gainem nastaveným na minimum a level a tone potenciometry trochu potlačenými směrem doprava (více čistého signálu, více výšek). Přístup starý jako lidstvo, pardon high gain sám. TSko aparát nakopne ve středech a zkonkrétní a zpevní jeho basy. Výborná věc.

 

Ibanez TS9 Tube Screamer

 

Horší to ale bylo s veškerými časovými efekty. Stačila jedna zkouška a bylo jasné, že posílat delay a reverb z pedalboardu do zkresleného aparátu není cesta, kterou chci jít. A zde přichází na scénu pojem s velkým P, terminus technicus, který víří vody kytarových internetů asi tak jako Kapitán Jack Sparrow v Pirátech z Karibiku nebo White Walkers v Game of Thrones – pojem Efektová smyčka!

Co tedy efektová smyčka je a co nám umožňuje?

Efektová smyčka jsou taková malá kouzelná dvířka uvnitř kytarového aparátu. Dva jacky. Jeden vede z aparátu ven – Send. A druhý zpět dovnitř do aparátu – Return. Tato „vrátka“ jsou umístěná v bodě mezi předzesilovačem a koncovým zesilovačem. O předzesilovači můžete uvažovat jako o místě, kde se tvoří většina zkreslení, ekvalizace, a „barvy“ zvuku aparátu. Koncový zesilovač je sekce, kde se tvoří převážně finální hlasitost. Efektová smyčka nám umožňuje propašovat mezi tyto dvě sekce ještě další zvukotvorné prvky – pedály nebo např. rackové studiové efekty.

A toto je přesně způsob, kterým se dá zajistit, abyste mohli zapojit dejme tomu delay pedál nebo solo boost u high gain aparátu nejen před něj, ale i „do něj“ respektive mezi jeho preamp a poweramp sekci. Můžete si to znovu představit jako soustavu nádob s vodou. Už víme, že pokud budeme přilévat gain / vodu do překresleného aparátu / plné nádoby, bude to k ničemu, nic zásadního se nebude dít, jen přelijeme. Když bude ale nádoba umístěná v další větší a prázdné nádobě (čistém koncovém zesilovači) a my budeme schopni lít vodu / signál rovnou do něj, aniž bychom ovlivnili množství vody v první nádobě, bude efekt výrazně čitelnější a jeho důsledky hmatatelnější.

Celé zapojení – tzv. čtyř kabelová metoda (4 cable method) potom funguje takto:

 

4 cable method v praxi.

 

Signál vychází z kytary (1. kabel) a teče sérií za sebou zapojených krabiček, které se obecně hodí spíše k použití před aparát. Na obrázku ladička, kvákadlo, overdrive a distortion (jako distortion u high gain aparátů slouží samotný zkreslený kanál, proto ho neřešme). Dále signál pokračuje do vstupu aparátu (2. kabel). Zde projde preamp sekcí a následně vychází z konektoru Send (3. kabel) a teče další sérií krabiček – zpravidla časové a modulační efekty (případně solo boost) – na obrázku EQ, chorus, delay, reverb, které často profitují ze zapojení za zkreslením. Nakonec se vrací zpět do koncového zesilovače pomocí konektoru Return (4. kabel). Díky tomuto způsobu zapojení se tedy můžeme „hacknout“ přímo do samotného srdce aparátu a poslat efekty, které nechceme posílat do zkreslení, až přímo do čistého koncového zesilovače. Kde mohou udělat z určitého pohledu více práce.

Toto zapojení má spoustu výhod a opět nějaké ty nevýhody. Např. velké množství kabeláže, kterou musí signál projít. A dlouhé kabely v sobě umí pohltit velké množství vysokých frekvencí. K tomuto účelu slouží buffery. Různé efektové smyčky mohou být bufferované různě a buffery lze pořídit a integrovat do rigu i samostatně, tím se ale zatím netrapme. Zároveň mohou být efektové smyčky sériové či paralelní.

Rockerverb měl smyčku sériovou, což je typ, který nemá možnost přimíchávat si efekty do pomyslných dvířek mezi preampem a koncovým zesilovačem dle libosti. Signál se prostě pošle ven, projde efekty, tam se modifikuje a posílá se zpět. Stejně tak první verze Rockerverbu nemá zrovna nejlépe pořešený buffering smyčky, čili je hodně citlivá na pedály, které se do ní zapojují. To jsem ovšem poznal až později.

Při prvních zapojeních se smyčkou jsem měl z určitého pohledu štěstí. Nechtěl jsem, aby mi různé pedály neregulovaně kazily signál, když jsou ve vypnutém stavu. Což nastávalo a bylo to dost iritující. Proto jsem mimo smyčky na aparátu použil ještě i další, tentokrát pedálové, tzv. true bypass smyčky, které jsem integroval do pedalboardu a tím jsem vyřešil vědomě i nevědomky několik problémů zaráz.

 

Zde to může být trochu matoucí, více různých věcí se nazývá stejnými jmény. Efektovou smyčku jsme si již vysvětlili. Smyčka pedálová – neboli bypass box, je krabička, která je sama schopna pojmout pomocí svého Sendu a Returnu další efekty a držet je „na uzdě“. Send a Return v tomto případě vytvoří samostatný obvod, kterým prochází signál pouze tehdy, pokud bypass box zapneme. Je to velice užitečná věc s množstvím využití. Jednou z jejích nejčastějších funkcí je přitom funkce takového „maskovacího prvku“. Pokud Vám dělá nějaký efekt problémy ve vypnutém stavu, s velkou pravděpodobností je to tím, že i když je vypnutý, signál stále prochází některými jeho součástkami, které se hádají s něčím dalším v pedalboardu. Když takovýto efekt zapojíte do true bypass boxu, tak velmi pravděpodobně tento problém zmizí. Krabičku necháte permanentně zapnutou a budete pouze zapínat a vypínat bypass box, ve kterém bude zapojena. Ve chvíli, kdy bude bypass box vypnutý, signál projde pouze jeho pasivními součástkami, které nebudou nic rušit, a zbytek rigu problematické pedál doslova neuvidí.

 

True Bypass Box Widara

 

Z funkčních důvodů jsem takovéto bypass boxy zapojil dva a použil přitom osvědčenou kvalitní moravskou značku Widara. Pokud byly vypnuté, kytara i aparát se chovaly, jako by před aparátem byla pouze ladička a neutrální bypass box a ve smyčce aparátu opět jen další bypass box. Další velkou výhodou tohoto zapojení byla možnost zapínat dva nebo více efektů integrované do bypass boxu společně stisknutím pouze jednoho tlačítka. (Na trhu na toto téma a s těmito funkcemi dnes existuje spousta rozličných switcherů. Více či méně složitých a více či méně drahých. A některé z nich jsem si časem také vyzkoušel. Toto řešení bylo pro mě v tu chvíli ovšem nejjednodušší a cenově nejdostupnější.)

 

Přechodná verze pedalboardu integrující nově bypass boxy a efektovou smyčku. Po směru toku signálu: TC Electronic PolyTune 1 -> Widara True Bypass Box – žlutý (do něj zapojený Ibanez TS9 a Dunlop ZW-45 Zakk Wylde Wah) -> Amp Input -> Amp Send -> 2. Widara Bypass Box – černý (do něj zapojené Joyo JF09 Tremolo a Mooer Ana Echo Analog Delay) -> Amp Return. Carl Martin Red Repeat odpočívá nezapojen.

Pomocí této metody jsem do pár měsíců vytvořil pedalboard, který mi vydržel pěknou dávku prvních koncertů s Painting Memories a tehdy ještě i Somnus Aeternus, kde jsem v té době na chvíli převzal roli kytaristy.

Po ustálení některých krabiček vypadal výsledný produkt takto:

 

Foto 07.10.2014

Po směru zapojení:

1. Widara True Bypass Box – žlutý (uvnitř zapojený opět Ibanez TS9 Tube Screamer -> Dunlop Zakk Wylde Wah) -> ladička TC Electronic PolyTune 1 -> Amp Input vstup aparátu. Výstup Amp Send aparátu -> 2. Widara True Bypass Box – černý (uvnitř Joyo JF09 Tremolo -> EHX Memory Toy Delay -> MXR Carbon Copy Delay -> Boss RV-5 Digital Reverb -> TC Electronic Spark ve funkci Solo Boostu) -> Vstup Amp Return aparátu.

 

S odstupem času musím říct, že tento pedalboard fungoval opravdu skvěle, měl velmi málo slabých míst a vše se krásně doplňovalo. Dnes již jsem se vkusově opět posunul jinam, ovšem vše na obrázku bych s klidným svědomím stále doporučil. A jak uvidíte v dalších dílech, minimálně polovina z pedálů na fotce mi vydržela dlouho do budoucna. Dva z nich mám v boardu do teď a určitě o nich bude ještě řeč.

Příště se mimo jiné podíváme na mé první zkušenosti s Fuzzy 😉